Představte si týden naplněný zážitky – od přírodních krás, kultury, architektury, dobrého jídla a pití, včetně neskutečné ochoty, pohostinnosti a skvělého servisu na jednom z nejmalebnějších míst na světě. Někdy si říkáte, že takový kýč snad ani není možný… Dostanete se sem z Prahy jednoduše, za ani ne hodinu a půl, letadly EasyJetu nebo Eurowings. Ženeva je hlavním městem stejnojmenného kantonu a cizinců zde žije víc než Švýcarů. Je skvělým výchozím bodem pro výlety okolo Ženevského jezera (Lac Léman, případně Lac de Genève), o které se Švýcarsko dělí s Francií. Ženevu jsem si poměrně dost prochodila, ještě když jsem pracovala pro OSN/IOM. Ostatně nejen tato světová organizace zde má své sídlo, ale také spousta dalších, mj. WHO, CERN. A samozřejmě světoznámé hodinářské firmy jako Rolex, Cartier, Patek Philippe. Co si vybrat, kam jít? Švýcarská místa, která jsme navštívily, netrpěla přílišným turismem, někde jsme dokonce byly samy. Narozdíl od francouzských, kde se často nedalo ani projít. Ale postupně…Během sedmi dní jsme stihly navštívit: Ženevu, Montreux, Montbovon, Broc, Gruyères, Château de Chillon, Vevey, Lavaux, Mont Pelerin, Annecy, Lausanne i Evian. K přepravě za malebnými městy, vesničkami, okouzlujícími horami a neuvěřitelnými výhledy jsme používaly vlaky a lodě.

A jedna praktická věc – voda. Četná pítka jsou pomalu na každém kroku, Švýcaři se chlubí, že mají pitnou vodu všude a vždy, takže lahev můžete klidně doplnit i z fontány na náměstí. Náš itinerář pro inspiraci naleznete níže.

Ženeva – den první – v nohách 11, 3 km

Příjezd do centra z letiště je jednoduchý. Každou chvilku jede nějaký vlak, kterým se za 3 CHF dostanete za pár minut na hlavní nádraží Gare Cornavin, které je logicky také dopravním uzlem MHD (vlaky, tramvaje a autobusy). Bydlely jsme jen pár minut pěšky od nádraží, hned u parku a jezera. Vypravily jsme se pěšky od OSN, kam se lze podívat i dovnitř, k jezeru a naskočily na žlutou lodičku křižující jezero tam a zpátky. Za 3 CHF na 60 minut může člověk prostřídat hned několik tras a podívat se z jedné strany jezera na druhou a klidně proplout i hodně těsně kolem světoznámé fontány nebo místní pláže. Nechaly jsme se dovézt na zastávku Mt Blanc a šly si projít centrum města, samozřejmě včetně zastávky v obchodním domě Manor (mimochodem skvělé jídlo!). Hodně času nám také zabraly luxusní second handy nabízející i raritní kousky 😉.

Montreux, Montbovon, Gruyères, Broc – den druhý – v nohách 10, 2 km

Nejsem příznivcem organizovaných zájezdů, někdy je to ale praktické. Což byl případ Čokoládového vlaku. Ze Ženevy jsme se musely dostat do Montreux (což nebyl problém díky švýcarské železnici), odkud odjížděl naprosto úchvatný původní a skvěle zrekonstruovaný secesní vláček. Už jen ta jízda, nejprve kolem jezera a pak šplhání do hor, byla zážitek. V Montbovon čekal autobus, který nás převezl do proslulé sýrárny La Maison du Gruyère (ani po dvanácti letech, kdy jsem tady byla poprvé, se nic nezměnilo a ke vstupence rozdávali balení zdejšího sýru ve třech různých stupních zralosti), pak do samotného centra pohádkového městečka Gruyères a ke stejnojmennému hradu. Odsud jsme pokračovaly do města Broc, do továrny na čokoládu nejstarší švýcarské čokoládové značky Cailler, kde vynalezli recept na mléčnou čokoládu. Finále prohlídky je devastující. Ochutnat totiž lze úplně všechno, od ingrediencí až po samotné čokoládové výrobky, a to v jakémkoliv množství… No a pak už nás čekala zpáteční cesta autobusem do Montreux, procházka po zdejší promenádě a nezbytná fotka s Freddiem… A do Ženevy vlakem.

Château de Chillon, Lavaux, Vevey – den třetí – v nohách 13,7 km

Zase vlak. Přestože většina zdrojů doporučuje pořídit si Swiss Travel Pass, když si dáte trochu práce a nebazírujete na přesných časech, vyjde ještě levněji dohledat si konkrétní spoje s předstihem. Za necelou hodinku a půl i se dvěma přestupy jsme dojely (98 km) až do kouzelného zámku na Ženevském jezeře Château de Chillon. Vstupenky spolu s jízdenkou jsme pořídily v předstihu přímo na webu švýcarských drah a vstupné tak bylo o 20% levnější. U vchodu si dělají anketu, odkud kdo přijel, a ani čeština pro ně není žádný problém. Průvodce dostanete v rodné řeči a zadarmo. Od zámku jede autobus 201 rovnou až k pozemní lanovce ve Vevey (zastávka Vevey funiculaire), která šplhá na vrchol hory Mont Pèlerin. Vagónek se sune skrz jedinečné vinice oblasti Lavaux (na seznamu UNESCO) a výhledy jsou dechberoucí. Dolů už jsme se pustily pěšky cestičkou skrz viniční tratě s krátkou zastávkou v polovině kopce ve vesničce Chardonne, abychom ochutnaly v jednom z místních vinných sklípků zdejší nejznámější odrůdu Chasselas. Po cestě jsme nepotkaly živou duši. Lidi jsme viděly znovu až ve Vevey! Podle mě nejmalebnější a nejmilejší městečko na švýcarské straně jezera. S povinnou zastávkou na břehu u pomníku Jana Palacha s citátem Václava Havla, nezbytné fotky se sochou Charlieho Chaplina (ostatně narozeniny máme ve stejný den) a trocha toho pózování u obří vidličky zapíchnuté do dna jezera. Zalitovaly jsme, že jsme si s sebou nevzaly plavky, protože kolem pláže jsou lehátka i pididomeček na převléknutí. Nádraží bylo opět úplně v centru, a tak přesun zpátky do Ženevy – jako ve všech případech tady – naprosto bezproblémový.

Annecy, Francie – den čtvrtý – 7, 4 km

Vzhůru do Francie! Perla pod Savojskými Alpami – malebné Annecy – na nás čekala doslova nadupaná turisty z celého světa. Velký rozdíl oproti klidnému Švýcarsku. Dostat se sem hromadnou dopravou bylo velmi jednoduché díky Léman Express, jednou z největších regionálních přeshraničních železničních sítí v Evropě. Samozřejmě naše první kroky zamířily z nádraží, které je téměř v centru, k jezeru Lac d’Annecy. Kolem něj už skoro nešlo projít, a tak jsme se vypravily na místní hrad a procházku uličkami s podloubími a můstky. Stejný nápad jako my měly stovky dalších turistů, a když se opravdu občas davem člověk musí prodírat, přesto návštěva tohoto městečka, kterému se přezdívá savojské Benátky, stojí za to.

Ze Ženevy do Lausanne a zpět lodí – den pátý – nachozeno 12,9 km

Zážitek nad zážitky! První třídou secesního parníku z Lausanne do Ženevy, aneb jak ani nevíte, že už uplynuly skoro čtyři hodiny, a pořád čekáte, že odněkud vykoukne Hercule Poirot

Ze Ženevy do Lausanne jede vlak každou chvilku. Opět jsme se nechaly kochat úchvatnými výhledy na krajinu kolem. Když svítí sluníčko má jezero nádhernou modrou barvu. Je neuvěřitelně čisté, a tak není divu, že kolem něj najdete pláže. Mě zaujali kondiční plavci. Mají nepromokavý vak na doklady a suché svršky, popojedou jednu, dvě zastávky, pak skočí do jezera a domů si doplavou s vakem na šňůře kolem pasu. A z oken vlaku jsme jich viděli nejvíce…

Za půl hodinky jsme vystoupily na hlavním nádraží univerzitního města Lausanne. A i když tady mají metro, rozhodly jsme se, že vyšlápneme kopec až nahoru ke katedrále Notre Dame po svých. Daly by se tady strávit hodiny. Jen tak bloumat úzkými uličkami a kochat se budovami i výhledy. Ale my měly před sebou ještě návštěvu zdejší čtvrti Ouchy s přístavem, Olympijským muzeem (kde má sochu Emil Zátopek), a hlavně cestu lodí Rhôna, jednou ze zdejší flotily Belle Epoque společnosti CGN. Čekaly nás tři hodiny padesát minut plavby Ženevským jezerem se zastávkami na obou březích. Pádlový parník Rhôna postavili v roce 1927 a nedávno prošel kompletní rekonstrukcí. Skrz skleněné desky, které nahradily původní oplechování, bylo možné sledovat pohyb kola i motor. Rozhodně se vyplatilo připlatit si první třídu. Nejenže je to fakt dost dobrý pocit stoupat po schodech do horní “prvotřídní” paluby, ale člověk má i mnohem větší pohodlí. Dolní část poskytuje mnohem menší prostor pro cestující, tedy pokud nechcete sedět pod střechou a u motoru. My měly k dispozici přední a zadní palubu s lehátky a zastřešenou kavárnu, když už měl člověk slunce dost. Kochaly jsme se na všechny strany a prostě jen byly. Plavba utekla jako voda a Ženeva nás přivítala pěknou letní bouřkou, která rychle odešla, a my si ještě mohly užít festivalu Gèneve Gèneve – spousty dobrot a hudby u mnoha stánků a pódiích, které lemovaly pobřeží jezera.

Výlet do Évian-Les-Bains – den šestý – krásných 12,7 km pěšky

A zase vzhůru do Francie! S jedním přestupem v Annemasse jsme v Évian-Les-Bains byly za necelou hodinku a půl, opět díky železniční síti Léman Express. Komu by chyběla plavba lodí, může jet z Ženevy do Lausanne vlakem a přeplout jezero trajektem. Ten jezdí každých třicet minut a cesta trvá také půl hodiny. Malinkaté nádraží, kam jsme dorazily my, je nahoře na kopci nad lázeňským městečkem a opět, jako tady snad všude a všechno, okouzlí nádherným výhledem. Co nevynechat? Rozhodně si projít městečko rozkošnými uličkami, pobřežní promenádou, zastavit se v L’espace Evian a pořídit si nějakou tu hmotnou vzpomínku na zdejší pramen a lázně (mám kšiltovku a mikinu 🤭), vyjet secesní lanovkou, která je zdarma a místní jí nazývají malé evianské metro. A rozhodně si zajít k jednomu z pramenů zdejší minerálky! Poměrně chytrý tah je, pokud pojedete i dolů lanovkou, vystoupit na její předposlední stanici, kde je jeden z pramenů. Leží tak trochu mimo hlavní trasy, takže nečekejte zástupy žíznivých. Čemu se vyhnout? Rozhodně restauraci Le Brummel’s (hned naproti L’espace Evian)! Někoho tak nepříjemného jako zdejší personál jsem opravdu dekády nezažila.

Ženeva – den sedmý, poslední – 11,6 km

Poslední den jsme zůstaly v Ženevě. Rozhodly jsme se, že se rozloučíme sklenkou místního vína (v mém případě), sklenicí piva v případě kamarádky Pavly a rozhodně nějakým typickým jídlem. Dát si v horkých srpnových dnech pořádnou porci Fondue maison ze 100% sýru Gruyére vyžaduje dost odvahu. Nám ale štěstí přálo a závěrečný den se ze třiceti stupňů ochladilo na dvacet. Povedl se i výběr restaurace The Auberge de Savièse, kterou rozhodně mohu doporučit. Znovu jsme si daly rozlučkovou trasu kolem jezera, Jardin anglais, Jet d’Eau, starého města, katedrály St Pierre a ujistily se, že tady rozhodně nejsme naposledy.